Víte, jak se to říkává a sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil… štěstí přeje připraveným… Začátkem února jsem se vracel v Brně z jednání v centru města a vzal to přes všem brňákům dobře známou ulici Starobrněnskou… Svítilo sluníčko a ani venku nebyl cítit příliš velký chlad… Chvíle jakoby stvořená na setkání…. S kým… S bodrým člověkem, ze kterého již z dálky vyzařoval optimismus, úsměv… možná také z dobrého jednání? Nebo z domova… Uvidíme…

Měl jsem možnost se alespoň na malou chvíli setkat s JUDr. Jeronýmem Tejcem, poslancem Poslanecké sněmovny České republiky, který můj pozdrav neodmítnul a na chvíli jsme se zastavili… a stiskli si ruce… Mohu říct, že pan Jeroným Tejc dříve předsedu poslaneckého klubu a dnes předsedu ústavně právního výboru PS ČR dělal po právu, svědčí o tom jeho pevný stisk rukou… kus chlapa… myslím, že patřil k těm, kteří si stáli za svými názory a názory voličů a předchozí vládu občas „potrápil“… Nuže stále jste zvědaví, odkud pan Tejc onoho možná pro nás oba významného dne šel?

Za chvíli se to dozvíte…

Pane doktore, můžete našim čtenářům prozradit, odkud jste šel tak dobře naladěn, nebo tak býváte naladěn vždycky…? Mě oslovila právě ta Vaše usmátá tvář…

J.T. Každé pondělí absolvuji desítky schůzek a jednání, většinou v Brně. Po centru města tak obvykle nachodím kilometry, zejména mezi ulicí Pekařskou, kde mám svou kancelář a sekretariáty ČSSD na Nádražní a Masarykově.

A to víte, nedalo mi to, a poprosil jsem pana poslance o rozhovor. Pan poslanec, když jsme mu řekl, že naše vydavatelství patří k jedněm z mála odborných elektrotechnických vydavatelství, která má sídlo v Brně a já, že jsem se za dobu 32 roku, co bydlím a žiji v Brně, se stal skutečným brněnským patriotem … mě vyšel ochotně vstříc… a také se mi svěřil se svojí láskou k Brnu…
Domluvili jsme se, že rozhovor uskutečníme moderními prostředky, v klidnějším prostředí … poslanecké kanceláře.. kde se přeci jen pan JUDr. Tejc cítil více doma… vždyť za tu dobu poslancování … už mu pomalu také Sněmovní ul. v Praze a poslanecká sněmovna přirostla k srdci… a využijeme k tomu internetu…

Tak tedy pomalu začínám…

Pane poslanče… říká se, že jsou lidé, které se do politiky rodí… Byl to i Váš případ? Máte v sobě nějaké geny po předcích, nebo Vás oslovila doba po revoluci, kdy se všechno od základu změnilo, vyrostly nové politické strany, Vaše mohla pokračovat v tradicích první republiky, zkrátka lákalo Vás být při těch změnách a přímo se na nich podílet?

J.T. Politika mě zajímala ještě dřív, než jsem věděl, co to slovo znamená. Aniž bych si dokázal představit, že někdy budu politikem. Velký vliv na mě měl můj dědeček, se kterým jsme bydleli v jednom domě. Jako prvorepublikový sociální demokrat a přitom továrník byl po r. 1948 politickým vězněm. Hodně jsme se o tehdejších poměrech bavili, zahraniční dění nevyjímaje.

Jste doktorem práv, kdy jste dospěl k rozhodnutí, že budete studovat práva ? A přál jste si po úspěšném zakončení Vašeho studia mít širokou klientelu a být především právníkem? Nebo už když jste se rozhodoval kam dál, pomalu jste cítil, že Vaše místo je v politice, nejprve regionální, pak té krajské, až konečně Vás oslovila Praha, voliči, touha změnit jako poslanec nejvyššího zákonodárného sboru něco k lepšímu?

J.T. Přes zájem o politiku mě lákalo spíše právo. Byl jsem přijat na brněnskou právnickou fakultu i fakultu filozofickou s oborem politologie, sociální politika. Hned v prvním roce jsem se rozhodl studovat „pouze“ práva. Hned někdy po revoluci jsem se rozhodl pro dráhu advokáta. A nakonec se mi povedlo jím stát. Nakonec jsem se v advokacii pohyboval více než deset let. Svou praxi jsem s ohledem na vytížení ve sněmovně v roce 2012 pozastavil a kancelář uzavřel. Byl jsem řadovým zastupitelem města Brna. Pak od kolegů přišla nabídka stát se poslancem. Dlouho jsem se nerozhodoval. Příležitosti se mají využívat.

Jaké to je stát uprostřed poslanecké sněmovny před řečnickým pultem a sdělovat kolegům poslancům z vlastní strany, ale i těm opozičním, Vaše názory? A snažit se je přesvědčit, že to, o čem hovoříte, je přínosem pro občany i samotnou Českou republiku?... Můžete našim čtenářům sdělit něco ze zákulisí , o kterém běžní občané nic neví, například jak dlouho se připravujete Vy sám právě na to vystoupení u řečnického pultu, nebo musíte nejprve přesvědčit Vaše kolegy v poslaneckém klubu, aby za Vámi stáli a podpořili Vaše návrhy při hlasování?

J.T. Vstoupit na řečniště ve sněmovně vyžaduje na začátku trochu odvahy. Alespoň pro ty z nás, co nejsme extroverti. Člověk v sále plném lidí, mnohdy zcela opačných názorů, cítí respekt. Jako v jiných případech je jen otázkou času, kdy se člověk zbaví nervozity a soustředí se na podstatné, tedy obsah sdělení. Vystupování ve sněmovně patří mezi ty jednodušší disciplíny. Daleko více času a práce dá kvalitně prostudovat navrhované zákony, připravit po desítkách jednání návrhy vlastní a prosadit se s nimi ve výborech. Při jednání v nich nejde o způsob prezentace, ale o jejich podstatu a zpracování.

Kolik času je potřeba na projednání a schválení jednoho důležitého zákona důležitého pro všechny občany… jsou to dny, týdny, měsíce?

J.T. Zákon je projednáván ve třech čteních. Nejdříve se rozhoduje, zda se jím sněmovna bude vůbec zabývat, následně se projednává ve výborech a nakonec sněmovna hlasuje o pozměňovacích návrzích a zákonu jako celku. Tato anabáze zahrnuje jednání nejen mezi poslanci, ale často neziskovými organizacemi, odbornou veřejností apod. Schválit zákon za méně než 6 měsíců není obvyklé. Alespoň pokud neexistuje vážný důvod.

Vzpomenete si ještě na chvíli, kdy jste dostal slovo a poprvé šel k řečnickému pultu ve svém prvním funkčním období?

J.T. Raději už jsem tento zážitek vytěsnil. Vím jen to, že jsem dlouho váhal a říkal si, jestli nejsem moc troufalý jako nováček do toho mluvit.

Která práce ve sněmovně je pro Vás tou nejzajímavější, na kterou se v přeneseném smylu těšíte…opět mířím svou otázkou spíše do zákulisí sněmovny… a naopak, můžete prozradit našim čtenářům, co bývá pro Vás, ale nejen pro Vás, spíš rutinní záležitost?

J.T. Pokud je zajímavé téma a napětí ve sněmovně, může to být debata na plénu. Raději ale jednám o konkrétních zákonech a jejich podobě, byť často nad jejich schválení visí velký otazník. Prosadit v minulém období přímou volbu prezidenta a shodnout se na pravidlech nebylo jednoduché. Ale o to více člověka těší, že se to povedlo.

Určitě jste během své dlouhé politické kariéry zažil hodně setkání s významnými státními i politickými osobnostmi, osobnostmi kulturního života… poznal hodně zemí, jejich tradice. Na co zvlášť vzpomínáte, na kterou zemi, na kterou osobnost, která se Vám třeba stala vzorem? Která země na Vás zapůsobila tak, že zážitek z cesty nosíte stále ve svém srdci?

J.T. Přiznám se, že nerad jezdím na služební zahraniční cesty. Možná i proto mám ty nejlepší vzpomínky na cesty, kde jsem nezastupoval sněmovnu. Obdivuji způsob života a jeho kvalitu ve Švédsku. A jsem rád, že jsem viděl část Číny. V paměti mi zůstalo i krátké setkání s Tony Blairem či posezení s Robertem Ficem. Je opravdu výraznou osobností, a přitom zůstal normální a otevřený.

Teď Vás na chvíli od politiky osvobodím a rád bych se zeptal na Vaši rodinu. Už si zvykli, že většinu času v roce trávíte v Praze? Nebo z Prahy vždy, když můžete a neprojednávají se důležité zákony, jezdíte za svou rodinou domů?

J.T. Popravdě nejvíce času trávím na D1. V Brně jsem obvykle od pátku do pondělí. Ale nestěžuji si. Vše v životě má svá pro a proti.

Na co se doma nejvíc těšíte ? Máte rád takové ty běžné manuální práce, při kterých můžete vypnout… nebo je raději svěříte odborníkům a čas věnujete své manželce a svým dětem?

J.T. O běžnou údržbu zahrady a domu se snažím sám. Člověk alespoň přijde na jiné myšlenky. Čas na rodinu si člověk najít musí, i když je ho málo.

Co máte raději - zimu nebo léto? Můžete se našim čtenářům svěřit s nějakým hezkým zážitkem z výletu, rodinné dovolené apod., na který rád vzpomínáte a který byste si třeba, kdybychom potkali toho našeho kouzelného dědečka, (který nám vždy na celostátním setkání elektrotechniků v Koutech nad Desnou plní naše tři přání) přál prožít znovu?

J.T. Přednost dávám jaru a podzimu. Člověk se nemá utápět v minulosti, byť by byla sebelepší. Na životě je krásné i to, že nevíte, co přijde.

Tuto otázku klademe všem našim hostům a budeme rádi, pokud na ni pravdivě odpovíte:
Jaký máte vztah k elektrotechnice, předpokládám, že vyměnit pojistky i vadnou žárovku je pro Vás hračkou, ale co třeba elektroměrový rozvaděč, najdete v něm jistič před elektroměrem a dokážete si spočítat, kolik Vás stojí elektrická energie a kolik byste výměnou jističe mohl ušetřit?

J.T. Žárovku, pojistky a výpočet spotřeby zvládnu. Ostatní už jen s vypětím všech sil. Ne nadarmo jsem šel na humanitně zaměřenou vysokou školu. Navíc můj tatínek je elektrotechnik a co je třeba, zvládne sám.

Co tolik diskutované téma solární elektrárny? Jaký máte vztah k fotovoltaice a obnovitelným zdrojům energie?

J.T. Solární energetika má své kouzlo. Jsem ale přesvědčen, že podpora měla být zaměřena jen na malé zdroje, například zásobující rodinné domy či malé továrny. Výroba do sítě s dříve nastavenou výkupní cenou její pověst kazí.

Co si řeknete, když uslyšíte pojmy inteligentní budovy, inteligentní systémy - je pro Vás reálná představa, že byste mohl ve svém domě všechno řídit na dálku? Zatažení žaluzií, zapnutí topení, ovládání otevírání dveří od garáže… zkontrolovat ledničku… Teplotu v místnosti…

J.T. Není to špatná vize. A v něčem lákavá. Ale má i své nevýhody. Zavirovaný systém domu či odesílání informací o užívání domu anonymním serverům nemusí přinášet jen příjemné okamžiky.

Už předposlední otázka, pane Tejci, ale o to důležitější… Víte o tom, že v poslanecké sněmovně máte jednoho „elektrotechnického kostlivce“ ? Asi netušíte, je to vyhláška č.50/78 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, která začala platit od 1. ledna 1979… pokud umím počítat, bylo to letos 1. ledna 35 let, kdy je tato vyhláška beze změny v platnosti, a dávno již překonaná, tady v elektrotechnické legislativě nás o moc předběhli na sousedním Slovensku, kde již odborná způsobilost v elektrotechnice se třikrát změnila… Pomůžete našim elektrotechnikům a podáte po pečlivém prostudování poslanecký návrh na změnu této vyhlášky?

J.T. Přiznám se, že jsem se s onou vyhláškou v praxi nesetkal. Ale rozumím tomu, že lidem z oboru může přinášet komplikace. V tuto chvíli mohu slíbit jediné,- s problémem se seznámím a zjistím důvody stavu u konkrétních úředníků ministerstva.

A poslední otázka na konec. Pokládáme ji také všem našim hostům. Věřím, že nebudete výjimkou… Prozraďte našim čtenářům, co nejraději jíte… a můžete nám napsat nějaký osvědčenýrecept, kterým by naši elektrotechnici překvapili o víkendu své drahé polovičky?

J.T S vařením jsem na tom podobně jako s elektrotechnikou. Pokud nebudu čtenářům chtít zkazit den a žaludek, zůstal bych jen u přání šťastného života.

Pane doktore Tejci, věřím, že zůstanete, takový, jakého jsem Vás byť na tu chvíli mohl poznat… Bodrý a dobrosrdečný člověk, který se těší ze života…

Ještě jednou si Vám přeji poděkovat, a popřát, ať se Vám daří ve Vaší práci, ať máte radost ze své rodiny, a nikdy neztratíte svůj vztah k Brnu, a také k občanům.

Ing. Pavel Hála
vydavatel a šéfredaktor časopisu Elektrotechnický magazín

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

www.etm.cz