Řízení vnitřního osvětlení (1) – Úvod
Řízení vnitřního osvětlení (1) – Úvod |
|
| Napsal uživatel Ing. Josef Kunc |
| Pátek, 24. únor 2012 |
|
Patří tedy do souboru kompletní projektové dokumentace a podle popisu se kontroluje skutečný provoz při předávání hotové instalace. Bez ohledu na výpočty osvětlenosti, a také na volbu vhodných osvětlovacích těles, musí být každé svítidlo ovládáno určitým požadovaným způsobem. To je právě námětem tohoto článku. U jednoduchých aplikací postačí pouze zmínka o tom, jakým způsobem a ze kterých míst mají být jednotlivá svítidla ovládána, s rozlišením:
V projektech náročnějších a také rozsáhlejších světelných instalací k uvedeným jednoduchým aplikacím přistupují další oblasti požadavků:
Návrh způsobů řízení osvětlení nelze v žádném případě oddělit od návrhů způsobů ovládání všech ostatních funkcí použitých v daném objektu. Bez ohledu na velikost objektu je vždy důležité posoudit a se zástupcem investora prodiskutovat náročnost požadavků na způsoby řízení všech funkcí. I v relativně velmi malém objektu může být požadována velmi vysoká náročnost na způsoby řízení. Teprve po důkladném popsání činností všech funkcí bude možné rozhodnout o tom, jaký typ instalace bude v objektu použit. Zda bude využita instalace klasická, v níž prakticky nelze dosáhnout vzájemné spolupráce mezi jednotlivými funkcemi, anebo některá z poměrně široké nabídky firemních systémových instalací, či mezinárodně normalizovaná systémová instalace. Požadavky na kontaktní spínače osvětleníPro zcela nenáročné aplikace, kterých je ovšem v dosavadní praxi převážná většina, vystačíme s nejjednodušším způsobem ovládání jednotlivých svítidel nebo jejich skupin, tedy se spínáním elektromechanickými spínači. Na tyto přístroje, ale také na kontaktní přístroje s elektronickým ovládáním včetně plně elektronických přístrojů, se vztahuje soubor norem ČSN EN 60669. Klasické spínače, případně i kontaktní elektronicky řízené spínače, jsou zpravidla vyráběny pro jmenovitá napětí do 250 V AC, přičemž nejčastějšími jmenovitými proudy jsou 10 nebo 16 A. Spínače mohou spínat odporovou, žárovkovou nebo induktivní zátěž až do jmenovitých hodnot. Tyto spínače jsou rovněž ověřovány pro spínání kapacit a zářivek. Potom je údaj o jmenovitém proudu pro tyto typy zátěže doplněn o písmeno X. Takže jmenovitý proud spínače 16 AX znamená, že přístroj může být zatěžován proudem až 16 A pro všechny uvedené typy zátěží. Při označení 10 A/6 AX je nutné omezit proud kapacitní nebo zářivkovou zátěží nejvýše na 6 A. Pro ostatní typy zátěží platí jmenovitý proud 10 A. Jen pro úplnost si připomeňme obecně známé pravidlo: Jmenovitá hodnota proudu jističe ve společně jištěném obvodu pro několik světelných okruhů nesmí být vyšší, než je nejnižší jmenovitá hodnota proudu spínače v kterémkoli z těchto okruhů. Jistič musí být dimenzován podle nejslabšího článku v celém obvodu. Příklad: Ve společně jištěném světelném obvodu je šest samostatně spínaných světelných okruhů. V pěti z nich jsou použity spínače pro jmenovitý proud 16 A. Šestý spínač má vyznačený jmenovitý proud 10 A. Jistič tedy smí být pro jmenovitý proud nejvýše 10 A. Požadavky na montážSpínače a další ovladače pro řízení osvětlení jsou zpravidla umisťovány do elektroinstalačních zón (podle obr. 1) v montážní výšce kolem 120 cm od hotové podlahy (montážní výška musí být shodná ve všech místnostech celého objektu), u vstupu do místnosti, pokud možno na lépe přístupné stěně (tedy na straně kliky vstupních dveří).
Svorky spínačů jsou zpravidla označeny písmeny nebo symboly pro přívodní vodič a pro vodič vedoucí k ovládanému předmětu. Vzhledem k tomu, že se nedoporučuje používání odbočovacích krabic, využívá se nyní zpravidla pro odbočování vedení prostor v přístrojových krabicích. Z toho důvodu jsou také přívodní svorky spínačů vybavovány svorkami pro připojení až dvou vodičů. Pokud spínač není vybavený nulovou svorkou, je nutné uskutečnit svorkování nulového vodiče na samostatné šroubové nebo bezšroubové svorce uložené v krabici pod spínačem. Elektroinstalační krabice pro ovládací prvky by měly být s co největší montážní hloubko (alespoň 40 mm), protože tím je napřiklad umožněna jednoduchá, téměř bezpracná výměna klasického spínače za později požadovaný elektronický spínač (například stmívač), který pro svoji montáž vyžaduje větší prostor. Spínání světelných okruhů v klasických instalacích
Pro spínání z jednoho místa se používají principiálně nejjednodušší zapojení se spínači řazení 1 (viz obr. 2). Mohou se samozřejmě použít i spínače jiných řazení v zapojení jako spínač řazení 1. To je také důvodem, proč některé firmy vůbec nenabízejí spínače řazení 1, ale mají v nabídce univerzální spínače s řazením 6.
Při ovládání ze dvou míst musí být použity již spínače s řazením 6. Pokud je požadován vyšší počet ovládacích míst, jsou spínače řazení 6 (takzvané schodišťové spínače) zapojeny na prvním a posledním místě okruhu. Mezi nimi potom musí být spínače řazení 7 – křížové spínače (viz obr. 3). Jednodušší zapojení pro ovládání z vyššího počtu míst nabízí využití impulsních relé podle obr. 4, kde je znázorněno použití elektronických impulsních relé dovolujících vytvoření jedné nadstandardní funkce (centrálního vypnutí), při využití tlačítkových ovladačů TC. Jednotlivá svítidla se jednoduše ovládají paralelně zapojenými tlačítkovými ovladači TA pro svítidlo A a TB pro svítidlo B. Každý proudový impuls iniciovaný těmito tlačítky zajistí změnu stavu, tedy zapnutí nebo vypnutí okruhu osvětlení. Impulsní relé jsou často v konstrukčních variantách pro montáž do rozvaděčů na nosné lišty o šířce 35 mm.
Pokračování:
|
Správný návrh řízení osvětlení v konkrétním objektu, stejně jako projektování řízení jakýchkoli dalších funkcí, vyžaduje nejdříve stanovení způsobů jeho činnosti.V závislosti na náročnosti požadavků bude tento popis činnosti velice jednoduchý, jindy si jeho zpracování bude vyžadovat určitý čas potřebný pro skutečně odpovědné a investorem požadované popisy činností jednotlivých světelných okruhů. Uvedené popisy jsou zpravidla součástí výchozí technické zprávy.
