Domů Elektrotechnický magazín Starší ročníky Z praxe pro praxi Ověřování technické bezpečnosti u vyhrazených technických zařízení - 2. část

Ověřování technické bezpečnosti u vyhrazených technických zařízení - 2. část

Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Úterý, 25. leden 2011

vozobule_2_titlKategorie vydávaných osvědčení revizních techniků elektrických zařízení jsou náplňově velice rozsáhlé a při respektování této skutečnosti nastával velký problém se získáváním příslušných norem, hlavně po cenové stránce. Vydal proto v roce 2008 ITI Praha jako pomoc přezkušovaným revizním technikům publikaci „Učební texty ze zákonů, vyhlášek, předpisů a ČSN určené pro zkoušky revizních techniků elektrických zařízení a ostatní zájemce o elektrická zařízení", která rozpracovávala jednotlivé otázky pro zkoušky revizních techniků elektrických zařízení. V průběhu roku 2008 a 2009 byl postupně zaveden ÚNMZ elektronický systém získávání norem s podstatně lepšími cenovými podmínkami a tak se vydaná publikace přesunula do oblasti orientačního vyhledávače článků a norem pro jednotlivé otázky v testech, ale přesto nadále přináší ve zjednodušené podobě celý zkoušený rozsah. Přesto, že je již celý náklad téměř rozebrán s poměrně kladným ohlasem, využívají ji kromě revizních techniků samouků hlavně školící agentury jako školící osnovu. Když říkám téměř, tak si dovolím citovat jednu připomínku:

Při podávání žádosti o provedení zkoušky jsem si zakoupil Vámi nabízený, studijní materiál „Učební texty ze zákonů, vyhlášek, předpisů a ČSN určené pro zkoušky RT EZ" z roku vydání 2008. Při osobním jednání mi bylo sděleno, že je třeba si k této publikaci stáhnout z netu doplňky, což jsem si myslel, že nebude žádný, problém.

To jsem ale ještě netušil, co mě čeká dále. Po vytištění asi 50 stránek doplňků jsem se jal do textů dolepovat a přelepovat upravené texty, když jsem ale narazil na kapitolu pro testy z hromosvodů, tak jsem s údivem zjistil, že celý tento obsah nahrazuje vytištěnou verzi.

Pánové a dámy, nezlobte se na mě, ale já si popadal jak před 20 lety při rozmnožování samizdatové literatury. To se nestydíte nabízet učební materiál, který nemá v podstatě žádnou cenu. Když si chce žadatel o zkoušku zajistit nějaký studijní materiál tak si za docela pěkné peníze koupí brak a nezbývá mu nic jiného než se spolehnout opět sám na sebe a vnořit se do norem a studovat podle svého.

Je nám opravdu jasné, že všechny publikace technicky zaměřené a ještě navíc s obsahem citace elektrotechnických norem mají velmi krátkou dobu „života". Přesto jsme se snažili vytvořit materiál, který by porovnával starou a novou normu a následnou aktualizací textů pro rok 2009 doplnit otázky z norem zrušených v prvním čtvrtletí 2009. Chtěli jsme tak ušetřit přezkušovaným revizním technikům mnoho práce s vyhledáváním otázek v normách a zákonech. Největší část přezkušování skončila k 30. červnu 2010 a v této době již nebyly otázky upravovány. Zda bude publikace dále udržována není rozhodnuto, ale nově vydána v dohledné době nebude.

V další části si dovolím reagovat na některé podněty elektrotechnické veřejnosti přímo z přezkušování. Přesto, že budu mluvit obecněji bez adresných odkazů, věřím tomu, že více jak tři čtvrtiny revizních techniků se v následujícím textu nepozná a zbývající část ať se trochu zamyslí.

Přezkušování revizních techniků probíhá ve dvou fázích. Jedna je písemná, druhá ústní. Při přípravě písemné části ve formě testů byly vzneseny z veřejnosti námitky, že se jedná o paměťové záležitosti a že je nutné je nějakým způsobem zmírnit. Přesto, že znění všech otázek je volně stažitelné na stránkách Technické inspekce České republiky www.ticr.cz (změna názvu ITI Praha od 1. ledna 2010) a část školících agentur rovněž zpracovala otázky i ve formě elektronických testů, bylo povoleno při písemné zkoušce používání papírových norem. V praxi se však ukázalo, že velmi málo uchazečů normy používá, a když už se snaží je použít, tak tam hledanou problematiku ani nenajdou. Práce s nornou je nezajímavá a to nemluvím o legislativě, tu už nepoužívá vůbec nikdo. K předpisům se chováme zřejmě po příkladu našich poslanců. Legislativní předpisy se tudíž ze strany revizních techniků prostě nevyužívají vůbec, „není kontrola, není dodržování". Přesto většina přezkušovaných revizních techniků písemnou část bez větších problémů splní, ale běda se jich při ústní části na stejnou odpověď zeptat ještě jednou. Najednou jsou bez možnosti výběru odpovědi a tudíž úplně vedle.

Při ústní části se v mnoha případech využívá pohovor nad předloženou zprávou o revizi. Vždyť každá zpráva nabízí desítky otázek, které je možné položit, aby si zkoušející dokázal udělat názor na znalosti uchazeče. Revizní technici předkládají většinou své vlastní revize, které běžně rozdávají zákazníkům, ale poměrně malá část dokáže zdůvodnit a vysvětlit co vlastně ve zprávě o revizi uvádí. To se nezmiňuji o cvičných zprávách o revizích, kde nový uchazeč zprávu vytvořil ve spolupráci se zkušenějším kolegou, nebo jí prostě opsal a zdaleka nemá ani ponětí o tom, co a proč je v ní napsáno. Velké problémy vnáší do zpracování zprávy o revizi poměrně rychlá změna v normách a s ní spojená změna názvosloví. Ještě nedávno jsme měli ochranu nulováním a najednou samočinným a hned zase automatickým odpojením od zdroje. Zprávy o revizi se přepisují
a kopírují v počítači v revizních programech, které neumožní opravu těchto nesmyslů, ani kdyby si toho revizní technik všiml. Posuzování zařízení ať již starých nebo nových je situováno do předpisů, které již neplatí, nebo ještě neplatily v době zřízení posuzované elektrické instalace. Je proto vždy nutné jednoznačně vymezit podle čeho a z kterého roku je norma nebo právní předpis použit, pro konstatování shody. Z toho pak jasně vychází co je závada, co je doporučeni, nebo co je riziko. V opačném případě nutíme odstraňovat závady, které podle správné normy vůbec závadou nejsou, ale maximálně doporučením.

Velmi časté otázky ze strany zkoušejících jsou na popis funkce a podmínek v revizi použitých ochran proti nebezpečnému dotyku a ne vždy se dobereme zdárného konce. Stejný problém nastává při vyhodnocování naměřených hodnot u těchto ochran. Všichni ve zprávě o revizi uvádějí, jak ochrany vyhodnotily a podle jakých vzorečků, které jsou ve zprávě precizně předepsány, ale ve skutečnosti někteří ani neví co do těchto vztahů doplnit. S touto problematikou je spojena již výše citovaná neznalost možností svého měřícího přístroje. „Když mě to přístroj ukázal" je nejčastější odpověď, ale co je to za hodnotu již zdůvodnit nedokáží, a jestli je pro praxi použitelná to už vůbec ne.

Dalším z problémů je zpracování a používání tabulek a formulářů v normách. Tyto formuláře jsou většinou nadepsané jako informativní a mají sloužit jako vodítko pro zprávu, aby revizní technik na některé odkazy nezapomněl, ale opak je pravdou. Vždy se najde nějaký vydavatel, který tyto tabulky vytiskne a na školeních je prodává a revizní technici pak neví, zda je to tak doopravdy předepsaný formulář anebo je to jen obchodní trik. Dodnes se používají předtisky určené pro normu ČSN 34 3800:1961 a ČSN 34 3801:1961. Ve výsledku se dovídáme, že jsou v tabulkách malé kolonky a že tam nejde nic dopsat, že předepsané hodnoty vlastně nejdou změřit a selský rozum revizního technika se úplně vytrácí. Nejlepší součásti jsou na závěr předepsané otázky a odpovědi „vyhověl - nevyhověl", nehodící se škrtněte.

Ale čemu má nebo nemá zařízení vyhovovat, se již nedozvíte.

 
insio


insio


insio

Buďte stále v obraze:

Chci odebírat novinky