První část článku na pokračování ohledně normy ČSN 33 1600 edice 2 a jejích dopadů na praktické provádění revizí.

Úvod

Od 1. 11. 2009 vstoupila v ČR v platnost nová norma upravující oblast provádění revizí elektrických spotřebičů. Norma má označení ČSN 33 1600 ed. 2 a nahrazuje starší samostatné normy pro revize elektrického ručního nářadí a pro provádění revizí ostatních spotřebičů. Do konce roku 2010 bylo možno pro revize spotřebičů souběžně používat i obě starší normy, to je ČSN 33 1600 pro revize elektrického ručního nářadí a ČSN 33 1600 pro revize ostatních elektrických spotřebičů, ale nyní je již nutno revidovat spotřebiče pouze podle ČSN 33 1600 ed. 2.

Za jejím vznikem stála především potřeba modernizovat normu ČSN 33 1600 pro revize ručního nářadí, která od svého vzniku v r. 1994 prakticky nedoznala změn. Mnohá její ustanovení, především ta která se týkala měření při revizích, již značně zaostávala za rozvojem techniky a technologií užívaných při konstrukci a výrobě moderního ručního nářadí. Proto se ve stále větší míře používala i pro revize ručního nářadí novější norma ČSN 33 1610, která ovšem byla původně určena pro revize ostatních spotřebičů.

Z konstrukční příbuznosti elektrického ručního nářadí a ostatních spotřebičů a také z podobnosti podmínek, za jakých se tyto dvě kategorie spotřebičů používají, logicky vyplynula i snaha sjednotit provádění jejich revizí. Ta vyústila ve vytvoření nové, jednotné normy ČSN 33 1600 edice 2., ve které se kategorie elektrického ručního nářadí a ostatních spotřebičů sjednocují a revidují se podle společných ustanovení.

I když z hlediska praktického provádění revizí spotřebičů norma ČSN 33 1600 ed.2 nic podstatně nového nepřinesla, doufám, že čtenáři přivítají celkové shrnutí problematiky provádění revizí spotřebičů s upozorněním na odlišnosti nové normy od obou původních. V části věnované praktickému provádění revizí se pak zaměříme na některá ustanovení, která se sice vyskytovala i ve starších normách, ale byla často opomíjena nebo nepochopena.

Použití normy

V článku 1 – Předmět normy, je stanoveno, které elektrické spotřebiče se podle této normy revidují a na které se naopak nevztahuje. Norma platí pro spotřebiče:

• typu spotřebičů pro domácnost a podobné účely
• používané v průmyslu a řemeslných činnostech
• používané ve veřejných prostorách
• používané v prostorách pro administrativní činnost
• nepřipevněná svítidla
• zařízení informační techniky
• spotřební elektroniku
• používané v laboratořích
• prodlužovací a odpojitelné přívody
• elektrické ruční nářadí
• ostatní spotřebiče podobného charakteru

Norma se nevztahuje na spotřebiče, jejichž revize jsou upraveny zvláštními normami, nebo jejichž používání nepřináší pro uživatele bezpečnostní riziko:

• napájené ze zdrojů SELV a PELV, které se nepřipojují k síti nízkého napětí
• které jsou součástí pevného rozvodu
• zdravotnické elektrické přístroje
• používané při hornické činnosti
• používané v prostorách s nebezpečím výbuchu
• strojní zařízení
• svářečky

Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že podle ČSN 33 1600 ed.2 je třeba pravidelně revidovat nejen elektrické spotřebiče v pravém slova smyslu, ale zjednodušeně řečeno jakékoliv předměty, které se při použití připojují k síti nízkého napětí. Tedy i například prodlužovačky, rozbočky, napájecí a síťové adaptéry apod.      Spotřebiče, na které se norma nevztahuje, se samozřejmě revidují také, ale podle jiných norem a předpisů.

Lhůty revizí

Lhůty revizí se stanovují v závislosti na způsobu používání spotřebiče. Pro tento účel jsou spotřebiče rozděleny do pěti skupin na spotřebiče:

1. A.Zapůjčené formou pronájmu dalšímu provozovateli nebo přímému uživateli.
2. B.Používané ve venkovním prostoru (stavebnictví, zemědělství apod.).
3. C.Používané při průmyslové a řemeslné činnosti ve vnitřních prostorách.
4. D.Používané ve veřejně přístupných prostorách (školy, hotely apod.), tzn. volně přístupné návštěvníkům těchto prostor
5. E.Používané při administrativní činnosti, tzn. přístupné pouze přímým uživatelům těchto prostor, např. zaměstnancům.

Lhůty revizí jsou pro některé případy upřesněny v poznámkách pod tabulkou:

• Nové spotřebiče se revidují poprvé nejpozději ve lhůtě dle tabulky, přičemž za počátek této lhůty je nutno považovat jejich prvé uvedení do provozu.
• Je-li nářadí velmi často používáno (nad 250 hod ročně), upraví se lhůty místně provozním předpisem.
• Lhůty se uplatňují i v případě dlouhodobého pronájmu spotřebiče.
• U prodlužovacích a odpojitelných přívodů s PE vodičem se použijí lhůty pro spotřebiče tř. I.
• Prodlužovací přívody se považují za spotřebiče tř. I.
• Odpojitelné přívody se revidují společně se spotřebičem, ke kterému jsou použity, a ve lhůtách pro něj stanovených.
• Lhůty pravidelných revizí mohou být na základě vyhodnocení rizik stanoveny odlišně.
• Lhůty připevněných spotřebičů jsou stejné, jako lhůty revizí instalací a řídí se ustanovením ČSN 33 1500.         

Rozsah kontrol a revizí

U spotřebičů se během jejich používání provádí kontroly a pravidelné revize. Kontroly provádí jejich uživatel před jejich použitím a při kontrole musí postupovat způsobem, o kterém byl provozovatelem prokazatelně poučen. Při předání spotřebiče uživateli do používání a při pravidelných bezpečnostních školeních je uživatel provozovatelem poučen o povinnosti provádět kontroly a o jejich způsobu a rozsahu a podpisem potvrdí, že toto poučení proběhlo.

Revize spotřebiče pak vykonává pověřený pracovník ve lhůtách stanovených místně provozním předpisem a o provedené revizi vyhotoví zápis. Revize se skládá z:

• Prohlídky
• Měření
• Zkoušky chodu
• Kontroly označení
• Vyhotovení dokladu o revizi

Způsob provedení revize spotřebiče

Pro účely vedení evidence a dokládání provádění revizí je vhodné označit jednotlivé spotřebiče jednoznačným identifikátorem, např. evidenčním číslem, čárovým kódem apod.

Jako první se při revizi vykoná prohlídka spotřebiče, především neporušenost izolací a dalších prvků popsaných v normě.

Dále následuje měření parametrů důležitých pro bezpečnost obsluhy:

• Ověření spojitosti ochranného obvodu měřením jeho odporu (u tř.I)
• Měření izolačního odporu (lze v odůvodněných případech vynechat)
• Měření unikajícího a dotykového proudu
• Kontrola napětí na vývodech (u spotřebičů, které mají vývody s malým napětím, např. napájecí zdroje a adaptéry)

Potom se provede zkouška chodu, při které se prověří pravidelný a nezávadný chod spotřebiče, případně se prověří takové parametry spotřebiče, které nemají bezprostřední vliv na bezpečnost jeho provozu, ale na jeho správnou funkci (např. zkouška funkčnosti přepěťových ochran u prodlužovacích přívodů a záložních zdrojů).

Pro spotřebiče, které nelze během revize odpojit od napájení, stanovuje norma tzv. náhradní postup revize, při kterém, se měří pouze ty parametry, které lze ověřit bez odpojení od napájení. Obvykle to je pouze měření odporu ochranného vodiče a dotykového proudu.

Doklad o revizi

O provedené revizi se vyhotoví zápis – doklad o revizi, který musí obsahovat následující údaje:

• Přesné označení spotřebiče a jeho jednoznačnou identifikaci.
• Datum provedení revize.
• Výsledek prohlídky a zkoušky chodu.
• Soupis provedených měření a naměřené výsledky, vyhodnocení měření.
• Použité měřicí přístroje.
• Celkové zhodnocení stavu spotřebiče z hlediska bezpečnosti. Pokud spotřebič nevyhovuje, doplňuje se prokazatelné poučení uživatele o této skutečnosti.
• Návrh lhůty další revize.
• Jméno a podpis revidujícího, podpis může být i elektronický.

Doklady o revizi mohou být ve formě protokolu o revizi, zvláštní karty pro spotřebič, do které se výsledky revizí postupně doplňuji nebo mohou být vedeny i v elektronické podobě.

Při provozování elektrických spotřebičů poskytovaných zaměstnancům k výkonu práce je možné provádět dokladování vlastním způsobem. Ten však musí být popsán v pracovním nebo provozním řádu.

Požadavky na měřicí zařízení

Obecně musí měřicí přístroje odpovídat požadavkům norem ČSN EN 61010 - 1 a ČSN EN 61557 – 1. Pro měření odporu ochranného vodiče a izolačního odporu musí měřicí přístroj vyhovovat požadavkům ČSN EN 61557 část 3 a 4.

Požadavky na měření unikajících a dotykových proudů upravuje příloha D normy ČSN 33 1600 ed.2. Důležité je ustanovení o vstupních filtrech měřicích obvodů, které zajistí srovnatelné výsledky měření unikajících proudů i u spotřebičů obsahujících elektronické obvody produkující síťové rušení (UPS, ultrazvukové pračky, některé spínané zdroje apod.).

Důležité změny proti předchozím normám

• Normy ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 byly sloučeny do jedné.
• Ruční elektrické nářadí je považováno za spotřebič držený za provozu v ruce.
• Mezní odpor ochranného obvodu pro délku přívodu do 3 m byl stanoven na 0,2 Ω. Pro dlouhé přívody je maximální povolený odpor 1 Ω.
• Při revizi elektrického ručního nářadí se již neprovádí samostatné měření základní a přídavné izolace, nářadí se při revizi nerozebírá.
• Původní rozdělení na „spotřebiče držené v ruce“ a „přenosné do 18 kg“ bylo změněno na „nepřipevněné spotřebiče držené v ruce“ a „ostatní nepřipevněné spotřebiče“.
• Byly upraveny lhůty revizí. Zejména došlo ke zkrácení lhůty u spotřebičů skupiny E z 36 měsíců na 24 měsíců.

Závěr

Nová norma ČSN 33 1600 ed.2 přináší pro praktické provádění revizí elektrických spotřebičů tolik žádané sjednocení kategorie elektrického ručního nářadí a ostatní spotřebičů, odpadá tedy mnohdy nejednoznačné zařazování do jednotlivých kategorií a s tím spojené pochybnosti, podle které normy je třeba spotřebič revidovat. Také další sporná ustanovení předchozích norem byla novou normou odstraněna nebo upřesněna.

Na druhou stranu došlo ke zpřísnění lhůt revizí u spotřebičů skupiny E, což jistě nepřivítají majitelé kancelářské techniky a určité problémy může také přinášet přísnější kritérium na výsledek měření odporu ochranného vodiče (0,2 Ω místo dřívějších 0,3 Ω).

V každém případě je však nová norma pokrokem proti dřívějšímu stavu revizí především u ručního nářadí, o čemž svědčí i to že její zavedení nevyvolalo zdaleka takovou bouřlivou diskuzi odborné veřejnosti, jako zavedení ČSN 33 1610 v r. 1998.